Chris Lavis, Maciek Szczerbowski: Madame Tutli-Putli aneb Obyčejný film s neobyčejným kouzlem

Animovaný snímek, oceněný v roce 2007 Oscarem za krátkometrážní animovaný film, začíná pohledem na nekonečnou řadu zavazadel Madame Tutli-Putli, jako by se stěhovala i s celým svým majetkem kdoví kam… Ve vlakovém kupé shledáváme další zajímavé osoby, méně či více podivné, děsivé a úchylné tváře, chování a pohledy. Atmosféra je hravá, ale převládá spíše smutek a opuštěnost, zatímco vlak projíždí krajinou při západu slunce, kdoví kam…

Za noci se ale atmosféra mění a vlak náhle zastavuje uprostřed hlubokého lesa a nejspíše jediná, kdo si toho všimla, byla nespící Madam Tutli-Putli. Nad vlakem probleskne modrá záře připomínající letící talíře. Co se to děje? Popravdě nemám tušení, ale právě v tuto chvíli začne být děj opravdu děsivý, téměř hororový. Vidíme, jak do vlaku přicházejí nějaké postavy (vidíme jen detaily na jejich ruce a nohy), které uspí či snad otráví celý vlak zeleným dýmem. V další scéně se probouzí Madame a zdá se, že je na tom špatně. Při vzpomínání na hrůznou událost a fakt, že všichni cestující zmizeli z vlaku a ona je tam teď sama a vlak se rozjel šílenou rychlostí, jí jímá panika a ona se snaží utéct. Před čím? Před mimozemšťany? Vrahy? Či snad před svými nočními můrami? Kdo ví…

Zpracování filmu je velice precizní a originální. Strašidelnou atmosféru skvěle dokresluje hudba a vrchol všeho jsou pro mě ty děsivě krásné, strašlivě smutné a absolutně fantastické temně hnědé oči Madame Tutli-Mutli, které jsou jedním z hlavních symbolů celého filmu. Jsou totiž živé. A proto také její osud prožíváte úplně jinak než osud všech ostatních. Obyčejný příběh provází neobyčejné kouzlo.

Debora Macíková