Přeskočit na obsah

Tomáš Polenský režisér

Učitel a režisér, který ví, o čem točí

Absolvent FAMU, vysokoškolský pedagog, střihač a režisér Tomáš Polenský v současné době dokončuje snímek „Nástroj války“. V dokumentárním filmu zkoumá psychologii vojáka a zjišťuje, za jakých podmínek se voják stává z člověka vražednou zbraní. O průběhu natáčení i dalších tvůrčích plánech do budoucna s ním hovořil Adam Juchelka.

>> Proč jste si vybral zrovna toto téma?
Nápad na tento film a koncept tohoto filmu mi vnukl veterán z Afghánistánu a hlavní hrdina, Lumír Němec. Potkali jsme se při natáčení jednoho spotu pro Českou zbrojovku Uherský Brod, kde měl funkci odborného poradce, a překvapilo mě, jak inteligentně dovedl reagovat na filmové požadavky.

Vždycky jsem se bál, že půjdu na vojnu. Měl jsem strach z šikany a z vojenského prostředí. Nakonec jsem byl snad první nebo druhý ročník, který povinně k odvodu na vojnu nemusel. Čím víc jsem se blížil k hranici 18 let, tím víc mě toto téma zajímalo a neuměl jsem pochopit, že někteří mí známí chtějí na vojnu dobrovolně. Zrálo to ve mně až do doby, než jsem potkal Lumíra, který na mě působil jako velice inteligentní chlap, tak jsem si řekl, že bych měl nejspíš přehodnotit, jak to s těmi vojáky doopravdy je.

>> Jak dlouho trvala předprodukce a produkce filmu?
Film je poslední 3 roky v dokončovací fázi. Pracujeme na něm od roku 2012, přičemž až po roce jsme sehnali producenta – 8Heads Productions. Zkoušeli jsme také několikrát získat grant od Státního fondu kinematografie, nakonec jsme část peněz vybrali prostřednictvím portálu „hithit.com“.

>> Kvůli filmu jste také absolvoval speciální výcvik. Jak tento výcvik pomohl v tvorbě? Kdo se jej kromě Vás účastnil?
Nejen to. Vše začalo tím, že mě Lumír Němec přinutil skočit s padákem. Říkal, že pokud chci umět natočit a popsat psychologii vojáka, musím si tyto věci nejdřív zažít na vlastní kůži.

Po seskoku následoval výcvik taktiky s airsoftovými zbraněmi. Dělali jsme takzvanou „černou taktiku“, při které musíte na sto procent důvěřovat osobám, se kterými taktiku podnikáte. Při vchodu do místnosti totiž každý sleduje jednu stranu a navzájem se kryjí.

Poté jsem absolvoval také výcvik střelby ze zbraně. Nikdy jsem ze zbraně nestřílel, takže jsem se bál, že bych ji mohl nějak nešťastně chytit a mohl bych někomu ublížit.

Na přelomu loňského roku jsme se spolu se studenty Audiovizuální tvorby Dominikem Vladařem, Lukášem Wodeckim a Jakubem Olszarem zúčastnili tzv. „hell weeku“, což byla třídenní simulace toho, co zažívají speciální jednotky. Absolutní test jak fyzické, tak psychické odolnosti. Fyzické testy, kliky, dřepy, šplh na laně, překonávání vojenské dráhy, doprava v daném limitu na zadané souřadnice, přemisťování se v „plné polní“ od souřadnice k souřadnici. Z tohoto výcviku jsem si odnesl poznání, že i když si myslíte, že už to nejde, tak to pořád ještě jde. Vše jsme natáčeli.

>> Kdo další ve filmu vystupuje?
Kromě již zmíněného Lumíra Němce se ve filmu objevuje také Miroslav Lidinský, který v Afghánistánu přišel o nohu a nyní se věnuje parasportům. Pak taky jeden anonymní respondent, který si říká „MARV“ a nebojí se mluvit o věcech, ke kterým se předchozí dva nechtějí moc vyjadřovat.

>> Jaký byl stanovený rozpočet filmu? Dodržel se?
Děláme vše zdarma. V rámci kampaně na portálu „hithit.com“ jsme vybrali přibližně 100 000 Kč. Tuto částku jsme použili na dopravu a technické zajištění. Nikdo z nás tedy z toho nic nemá, a nejspíš ani mít nebude. Tohle je vlastně ten největší důvod onoho velkého zpoždění. Pokud se totiž musíte ještě nějak živit, natáčení se de facto stává koníčkem.

>> Dosud jste se zaměřoval především na dokument. V současné době však plánujete hraný film. O co jde?
Je to tak. Vždy jsem se zaměřoval na dokument, ale mou touhou a ambicí bylo udělat hraný film. Musím ale říct, že z dokumentární tvorby mám skvělé zkušenosti, a dokonce mám takovou ideu, že velmi jednoduše řečeno, dokument je krásný v tom, že vám realita dá všechny postavy, všechny příběhy a situace a vy to jen učešete do dokumentárního formátu. Kdežto hraný film vyžaduje od scenáristy, aby všechny postavy, příběhy a situace vymyslel a aby vypadaly co nejreálněji.

Jakmile jsem dokončil FAMU, producentka Julietta Sichel mě oslovila, jestli nechci dělat na hraném filmu, protože ve mně cítí autorského filmaře. Samozřejmě jsem skočil po příležitosti, a to se svým tehdejším námětem psychologického dramatu „Příliš blízko“, který je o vztazích mezi mladým párem a tchyní, žijících v jednom bytě. Na psaní scénáře jsem si však nevěřil, a tak jsem požádal o pomoc Moniku Horsákovou, která mě seznámila s Irenou Kocí, se kterou do dnešní doby spolupracujeme.

Protože jsme však na „Příliš blízko“ nedostali podporu, zkoušeli jsme udělat krátký film, který by nám později pomohl podporu pro tento film získat. Zde se zjevil nápad krátkého filmu „Smečka“. Film jsme napsali, zkoušeli své štěstí, ale opět bez úspěchu. Manžel Julietty a později i ona však přišli s nápadem, že bychom měli film „Smečka“ změnit na celovečerní. S celovečerním filmem jsme konečně prolomili ledy Státního fondu kinematografie a dostali jsme podporu na vývoj scénáře. Aktuálně začínáme pátou verzi scénáře, máme skvělý servis právě od 8Heads Productions, Julietta dokonce domluvila i Stevena Goldsmithe, amerického dramaturga, který nás celkem zásadním způsobem vede. Krom toho máme ještě druhého dramaturga – Ľudovíta Labíka z VŠMU. Pod jejich vedením a supervizí dáváme tento film dohromady.

Kolem května až června by se měl dokončit vývoj scénáře, my už jsme zatím stihli i nějaké castingy na středních hereckých školách a pravděpodobně kolem 18. května plánujeme natáčení teaseru, takové ukázky dvou scén, které ukáží, jak by film měl vypadat.

>> Nakolik je pro Vás pedagogická práce inspirací?
Moc. Je to zároveň škola i pro mne. Nikdy jsem například neuměl práci s hercem, jenže mě to zajímalo. Tak jsem si nastudoval nějakou literaturu, a jelikož mám k dispozici studenty, ihned jsem to na nich vyzkoušel v praxi. Opravdu to fungovalo, takže jsem byl spokojený.

>> Chtěl jste někdy zkusit být na druhé straně objektivu, v pozici herce?
Přestože jsem celkem extrovertní člověk a na přednáškách musím určitým způsobem hrát, nebo předvádět se, herectví mě nikdy nelákalo. I přesto jsem se chtě nechtě musel nabídnout do pozice herce v jednom cvičení krátkých scén se studenty, protože na casting nepřišel ani jeden zástupce mužského pohlaví. Nicméně zkusit si být na druhé straně je určitě zajímavá a přínosná zkušenost.

>> Jaký film Vás v poslední době nejvíce ovlivnil?
Za poslední půlrok toho bylo více, ale určitě bych mezi první zařadil film Telma. Psychologický film o dívce ze silně katolické rodiny, která objevuje svou homosexualitu.

>> Chtěl jste být jako malý tím, kým jste dnes?
Záleží od jakého věku. Ve školce jsem samozřejmě chtěl být kosmonaut. Který kluk nechtěl být kosmonaut, že? V pozdějším věku, kolem 16 let, jsem však přišel na to, že bych chtěl být režisérem, a za tím jsem si šel.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *